V normalizační éře se opět vrátila budovatelské témata. Tvůrci se zabývali dělníky, avšak na silně proklamativní platformě - vesměs se zdůrazňovala uvědomělost jako základní rys socialistického člověka. V zaměstnání dělníci překonávali objektivní potíže, většinou hledali, jak účinně prosadit novátorské pracovní postupy. V tomto případě se jedná o osudy lidí spojené s výstavbou východoslovenských železáren.