Kdesi, kdysi v roztančeném přelomu století se na palubě výletní lodi setkávají postarší Ital a Rus. Ital vypráví novému známému příběh veliké lásky, kterou zažil s jistou ruskou dámou. I druhý cestující má však něco na srdci…

Nikita Michalkov natočil Oči černé nostalgicky, ve smetanových a okrových tónech evokujících za přispění hudby Francise Laie idylu dávných časů. Základní osa příběhu je inspirována Čechovovou Dámou s psíčkem: co začalo jako povrchní lázeňská romance, stane se pro oba hrdiny překvapivě osudovou záležitostí. Michalkov a scenárista Alexandr Abadašjan však zrušili postavu solidního úředníka Gurova a hlavní roli napsali na tělo Marcellu Mastroiannimu. Ten postavě Romana Patroniho propůjčil rysy histrióna, klauna a do jisté míry „zbytečného člověka“. Michalkov tak Čechovově předloze ubírá na melodramatičnosti a na neklidná srdce svých hrdinů nahlíží s jistou ironií.