Chiyo vlastní malý obchod, v němž její zesnulá matka prodávala vyhlášené pečivo. Dcera však nemá sílu na tradici navázat. Namísto toho se stejně jako lidé z jejího okolí mátožně potácí odnikud nikam, svázaná svými fobiemi a unavená životem, který je naplněn spíše spory než lidmi blízkými jejímu srdci. Jak ale k sobě mají míjející se obyvatelé vísky i její návštěvníci najít cestu, když se kolem sebe jen míhají, neschopni komunikovat, natož vyjadřovat si náklonnost? Z chování postav je cítit, jak moc jsou poznamenány vlastní minulostí, stejně jako je zřetelná celková marnost jejich životů. A na této bezradnosti se nic nezmění, pokud se nedostaví nějaký impulz. A ten musí mít podobu někoho druhého, blízké osoby – a nemusí jít rovnou o lásku. Protože „lidé na samotu umírají“. Snímek podává navzdory klidnému a smířlivému tónu velice intenzivní portrét hlavní hrdinky, ale i celé situace, v níž se pozná tolik jiných lidí.