Na lesním palouku je už vše nachystáno k velké slavnosti. Víla Arnoštka by se měla podle mínění krále lesního palouku co nejdříve a samozřejmě co nejlépe provdat. Však jsou také na slavnost sezváni interesantní hosté - mořský král, troll a jiní. Jenže Arnoštka se vidině sňatku s nadpozemskou bytostí vzpírá. Stará víla Žofie pro ni má pochopení, zato král palouku zuří. Pak už by zbývala jen víla Emilka, každopádně jedna z nich by měla udělat štěstí! Víla Žofie to vidí jinak, ví totiž o tajné lásce Arnoštky k princi Adamovi. Jenže jak těm dvěma pomoci, s tím si rady neví. Copak to jde k sobě - princ a víla? Arnoštce jsou ale pravidla vílího chování celkem lhostejná.

Když zjistí, že princ ji sice miluje, ale k činům má daleko, rozhodne se jednat. Kouzlem se přenese na zámek a tady se vydává za princova přítele Arnošta. Adam je spokojený - milovanou bytost má na blízku, a protože se vydává za hocha, s oznámením sňatku rodičům nespěchá. To Arnoštku naštve a pohrozí sňatkem s mořským králem. Princ se poleká a věci se najednou urychlí. A navíc se začíná rozplétat dávná historie. Na zámku jsou totiž jako hosté královna Ondřejka a král Jan. Ti kdysi dávno za záhadných okolností přišli o děťátko, které jim, ještě v peřince, někdo unesl.

Ondřejka se z té rány doposud nevzpamatovala. Nyní na zámku potkává Arnošta, milého chlapce, který je jí něčím blízký. A tak se jej jednoho dne vydá sledovat. Zrovna ten den, kdy Arnoštka odmítá mořského krále. Ondřejce vše dochází - Arnošt je vlastně Arnoštka, její dceruška, kterou jí kdysi král lesního palouku, zhrzený z Ondřejčina odmítnutí, unesl. Králi Arnoštka i Ondřejka odpouštějí, mořského krále si vezme Emilka a sňatku Adama a Arnoštky už nic nestojí v cestě.