Kosaku je úspěšný spisovatel a důvod ke spokojenosti má i díky svým dcerám. Když se sourozenci začnou dohadovat, kdo by měl převzít zodpovědnost za péči o stárnoucí matku, navrhne jedna z mužových dcer, aby to byli právě oni. Tato nečekaná situace vnese do každodennosti hrdinů nový rozměr a Kosaku, kterému se to nikdy nedařilo, začne k matce, která ho ale nevychovávala, nacházet cestu. K tomu dochází paradoxně ve chvíli, kdy dvě dcery matku odvrhly zejména kvůli jejím návalům dětinskosti. Téma vztahu dětí a jejich stárnoucích rodičů je japonské kinematografii blízké. Na linii osobních dramat, která proslavila studio Shochiku a režiséra Jasudžiro Ozua, nyní navazuje ve svém filmu i Masato Harada. Snímek citlivě a pozvolně otevírá minulost svých postav, kterým pomáhá se srovnávat s tíživými vzpomínkami i nacházet radost v tom, co právě zažívají. A zatímco matka pomalu zapomíná, synovi se daří v minulosti nacházet nečekané emoce.