Křehký indonéský snímek o lásce nás zavádí mezi skupinku nevidomých, kteří možná nemají jasnou vizi budoucnosti, o to více se ale dokážou oddávat snění. Poetické dílo zachycuje okamžiky, které máme jinak tendenci pomíjet, a ukazuje, že ztráta jednoho smyslu neznamená rezignaci na barvité vidění světa.