Dvousetminutový dokumentární film Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství zachycuje necelý půlrok před volbami 1990 v Československu. Režisér Karel Vachek zde zaznamenal v pestré mozaice události, situace, názory, které v tom čase hýbaly touto zemí. Stejně jako v jeho předcházejících slavných filmech Moravská Hellas (1964) a Spřízněni volbou (1969) mu nejde o to, realitu hodnotit nebo nějak orientovat diváka. Staví tu vedle sebe různorodé jevy a vytváří nový, neobvyklý významový kontext životní a politický, z úhlu běžného života nezaznamenatelný.

Vidí politické i občanské záležitosti v méně zřejmých souvislostech, než je při běžném posuzování obvyklé. Proto bez rozpaků skládá vedle sebe slova neznámých lidí a staví je vedle slov a projevů. těch, kteří se zrovna pohybují na veřejné politické scéně. To vše zapojuje do velkých společenských událostí, promluvy míchá s velkými populistickými show a s politickými ceremoniály, s veřejnými představeními, jež lid přijímá jako své " hry".

Takové je přibližně horizontální schéma filmu. Vertikálu, smysl, tvoří ironický nádech a jemný pel tolerantního humoru, které dává Vachek zachyceným skutečnostem. Vynikající kameramani Ivan Vojnár a Karel Slach se dokáží přesně v intencích Vachkova vidění pohybovat na neviditelné hranici zřejmého a skrytého, zachytit důležitý detail, nenápadné gesto, či zaznamenat zdánlivě nedůležitý pohyb, snad právě proto, že nejsou jen striktně dokumentárni kameramané (oba točí i hrané filmy a televizni inscenace).

Vachkovo "divadlo světa " jakoby v sobě koncentrovalo všechny motivy přítomné v určité době na jistém místě, vymezeném státní hranicí. Toto zmatené divadlo dostává významovou pointu v posledním jednotícím záběru, na němž jsou na panoramatu Hradčan vidět siluety dominant světových měst, zde symbolizujících různorodost režimů současných i již zhroucených...