Spisovatel Andrej Gorčakov (Oleg Jankovskij) jenž je v Itálii ponořen do studia života díla ruského skladatele Sosnovského, je stižen návalem stejné choroby, jež rozdírala již hudebníkovu duši nostalgií, typicky ruským steskem po rodné zemi. Vize domova, probíhající před Andrejovým vnitřním zrakem, dokumentují stav jeho nitra, jež nachází spirituální protějšek v postavě italského podivína Doménica (Erland Josephson), přesvědčeného o hrozící zkáze světa... Andrej Tarkovskij připravoval svůj předposlední film Nostalgie od listopadu 1982 ještě v sovětské koprodukci s Gaumontem a s italskou televizí RAI. Obstrukce sovětského vedení v souvislosti se vznikem příběhu o tragické vykořeněnosti intelektuála v cizí zemi se však staly konečným popudem k režisérově emigraci. Téma procházelo více než tříletou krystalizací.

Tarkovského spoluscenárista Tonino Guerra (spolupracoval mj. na mnoha filmech Felliniho i Antonioniho) přesunul akcent z motivu rozdílných dvou kultur a z úvah o možnosti porozumění uměleckým dílům jedině zvnitřku národní kultury na individuální rovinu, svázanou v ději s tělesným a duchovním soužitím hrdinů filmu. Dílo je exkluzivní ukázkou meditativního filmu, který zaujme nezaměnitelně osobitou imaginací s námětem mysticky laděného hledání vnitřního smíru.