Abys porozuměl své zemi, musíš se vydat na cestu písní, říká bosenské přísloví. Sarajevská rodačka s českým občanstvím Ivana Miloševičová se po deseti letech od konce války vypravila do Bosny a Hercegoviny, aby natočila mnohohlasý portrét dějinně, sociálně a politicky rozdělené země. Bosenští muslimové pořádají masový pohřeb obětí války a utvrzují se v tom, že srbští vrahové zůstali nepotrestáni. Pravoslavní Srbové se scházejí, aby uctili památku svých novomučedníků. Chorvaté jsou pyšní na tvrdost svého srdce. V antinostalgickém dokumentárním muzikálu má hudební složka zásadní roli: všechny vášně a křivdy jsou ukryty v písních, které jednotlivé národy provázejí. Je v nich odhodlání být vždy připraven k boji. Katolický farář vysvětluje, že Bosna je jako kopřiva, která pálí, ale i léčí. Bosňané jsou podle něj nepředvídatelní, náladoví a tvrdohlaví. Jedna ze sarajevských žen přišla ve válce o oba syny, narodil se jí třetí, nikdy by však nezaváhala a znovu by šla bránit svoje město. Přímočaře vyprávěný film uvádí krátká montáž z válečných zpráv, následuje řada setkání, která různě variují výklad jednotlivých událostí, pije se kořalka, zpívá se a v jedné sbírce básní čeká na přečtení verš: Celou noc koukám do nebe a ničemu, ničemu nerozumím.