Podle anekdotické historky sepsané Milanem Kunderou natočil začínající Hynek Bočan nahořklé, nakonec ani ne příliš veselé zamyšlení nad těžkým osudem slušného člověka, jenž nenalezne sílu jednoznačně odmítnout dotěrnost sebejistého grafomana. Ten totiž plachému kunsthistoriku tak vehementně vnucuje své bezcenné spisky, až mu rozvrátí veškeré pracovní i rodinné jistoty. Působivé je zasazení příběhu do věčně rozkopaných, neupravených pražských ulic.