Milostné drama Něžný polibek nazval Ken Loach podle textu písně Ae Fond Kiss, který roku 1791 napsal skotský básník Robert Burns pro svoji lásku Agnes M'Lehoseovou. Verši plnými vášně i žalu se loučil s vdanou ženou, jež svobodomyslného autora - mravokárci považovaného za chlípníka holdujícího alkoholu - opustila, aby zachránila své manželství.

Téma společensky nepřijatelné lásky prostupuje i Loachův film, který je v kontextu režisérovy tvorby - nejen díky multikulturní tematice, erotickým scénám a pozitivnímu ukončení - atypický. Nečekaně jemný a „úhledný" film se sice znovu odehrává v současném Glasgowě, jeho aktéry však nejsou lidé z dělnické periferie, ale mladí, inteligentní, vzdělaní a soběstační milenci ze středních vrstev, jejichž lásce brání náboženské tradice a rasové předsudky.

Pákistánský diskžokej Casim (Atta Yaqub), jenž patří k druhé generaci přistěhovalců, se zamiluje do impulzivní Irky Roisin (Eva Birthistle), vyučující hudbu na katolické škole. Casimovi rodiče ale syna hodlají oženit se vzdálenou sestřenicí. Po opakovaných konfliktech s Roisin se na své rodině úzkostně lpící Casim odhodlá svatbu zrušit a odstěhuje se k „bílé" přítelkyni. To neunikne pozornosti kněze z místní farnosti, jenž Roisinino další působení na škole podmíní puritánským ctěním katolické víry... Loach nikoho nesoudí, nicméně na striktní zachovávání tradičních rodinných hodnot, které (v otázce vztahů, ale i vzdělání) jako okovy svazují životy mladých muslimů narozených v moderním západním světě, nahlíží s větším pochopením než na středověce zpátečnické doktríny katolicismu.

Ačkoli se příběh odehrává v době oboustranně stigmované teroristickými útoky z 11. září 2001, tvůrci se - s výjimkou jedné scény - explicitním politickým narážkám vyhýbají. Připomínají spíše události po 15. srpnu 1947, kdy byla bývalá britská kolonie rozdělena na Indii a Pákistán a hinduisté i muslimové se během vynuceného stěhování začali vzájemně vyvražďovat.