Přepis Hrabalovy atobiograficky laděné předlohy sice naznačuje určitou poetičnost, hájí naivismus jako životní princip, avšak zasazení do libeňské periferie 50. let je příliš povrchní, zúžená na neškodné bohémství. Ani postižení skutečných postav (byť pánové Hrabal, Bondy a Boudník nejsou přímo jmenováni) není nijak oslnivé, jakkoli žijí tak říkajíc mimo reálný časoprostor, oddávajíce se svérázným diskusím o umění a životě.