Španělští filmoví tvůrci se v poslední době často soustřeďují na adaptace domácích literárních děl. Přední režisér Mario Camus realizoval po přepisu slavného románu Camila Josého Cely Úl (1982) snímek Nevinní svatí, k němuž předlohu poskytl stejnojmenný román čelného představitele moderní španělské literatury Miguela Delibese, vydaný v roce 1981. Děj filmu se odehrává v šedesátých letech v Extremaduře a líčí kruté životní podmínky bezzemků, vydaných na milost majitelům půdy. Prostřednictvím vyprávění jednotlivých členů obyčejné rodiny je vystižen tragický úděl tisíců venkovanů žijících vlastně stejně jako před staletími. Film jasně naznačuje, že jediným východiskem pro děti těchto lidí je útěk do města, kde se však stávají obětí jiného druhu bídy. Zaznívají tu dozvuky rozpadajícího se frankistického režimu, zdůrazňuje se ostrý kontrast mezi společenskými vrstvami. Vyprávění se odvíjí v retrospektivách, do nichž jen místy zasahuje přítomnost. Camus se nezříká v zájmu pravdivého obrazu ani naturalistických pasáží, jež jsou ovšem vyváženy kultivovanou kamerou a drsnou, jednoduchou, nicméně velmi působivou hudbou. Nevinní svatí se důstojně řadí do linie takových filmů, jako jsou Olmiho Sapéři a Strom na dřeváky nebo dílo bratří Tavianiových Padre padrone. Na rozdíl od těchto snímků využil však Camus umění předních španělských herců.

Na 37. MFF v Cannes 1984 získali Francisco Rabal a Alfredo Landa Cenu za mužský herecký výkon.