Režisér Jacques Rivette se po dvanáctihodinovém experimentu Out One, noli me tangere (TV-1970; ve čtyřhodinové verzi jako Out One: spectre; 1971) a po Krásné hašteřilce (1991, FP 8/2001) již potřetí inspiroval dílem Honoré de Balzaca. Tentokrát zvolil novelu Vévodkyně de Langeais z třídílného cyklu Historie třinácti (1833-34; mj. v prvním zmíněném opusu použil předmluvu k tomuto cyklu), jíž ponechal nejen její původně zamýšlený Balzacův název Nesahejte na sekeru, ale na rozdíl od obou předchozích ji dobově neaktualizoval, nýbrž ji převedl na plátno s nečekanou pietou k literárnímu textu. – Milostný příběh z období tzv. Restaurace se po prologu z roku 1823 odehrává o pět let dříve a v epilogu se vrací zpět do roku 1823. Bonapartovský generál de Montriveau po pěti letech nalezne ženu svého srdce v klášteře na Mallorce. Vzpomíná na jejich seznámení v pařížském salonu a na průběh jejich bouřlivé lásky. Zatímco Antoinette s ním zpočátku koketovala v duchu tehdejší kurtoazie, on ji vášnivě miloval. Když lásce propadla i ona, uražený muž ji odmítl, čímž ji ztratil... – Dobovým kostýmům a interiérům odpovídá poněkud exaltované jednání protagonistů, kteří ve vynikajícím podání Jeanne Balibarové a Gillaumea Depardieua prožívají prudké citové proměny, skrývané však konvenčním jednáním.

Zatímco muž stále jedná v duchu svého naturelu, proměňuje citové vzplanutí zprvu koketní ženu ve štvanou oběť nenaplněné lásky. – Do filmové formy vkládá režisér literární prvky včetně knižního uvození děje či citátů z textu, posunujících děj, a také jistou divadelnost, přítomnou jak v hereckém projevu heroiny Balibarové, tak v zesíleném využití ruchů a šumů (typických pro divadelní představení). Jeho snímek je osobitým, byť možná poněkud odtažitým autorským „čtením“ klasického textu.