Po deseti letech se režisér vrací do rakouského azylového domu pro ženy bez domova, kde strávil svou civilní službu. Nachází tam ještě několik dřívějších přechodných obyvatelek. Některé ženy se dosud perou se svým osudem, jiné se vrací jako dobrovolnice či pravidelné návštěvnice. Všechny tím či oním způsobem ztratily domov. Pozornost ostatních, terapie a dočasná komunita v centru jim pomáhá se znovu stavět na vlastní nohy, avšak ne vždy úspěšně. V jejich osudech se často spojuje domácí násilí či konfliktní rozvody s emigrací nebo duševní křehkostí. Johanna se zhroutila v manželství s násilníkem. Sonja se snaží udržet kontakt s odcizenými dětmi a překonat izolaci. Syřanka Rula by si ráda vybudovala domov s novým manželem, ale naráží na nečekané problémy. Kamera sleduje ženy během přátelských i terapeutických rozhovorů a doprovází je i mimo azylový dům. Pohled autora je taktní a chápavý. Zdá se dokonce, že přítomnost kamery ženám poskytuje podporu v hledání smyslu jejich života.