Přes most přechází mladý muž a za sebou táhne na provázku auto. Scéna se několikrát opakuje, jen hračka se zvětšuje. Jediná úzká cesta k rodné vesnici slouží bohatým i chudým, americkým okupantům i domorodcům. Tady začíná příběh nezávislé filipínské kinematografie. Deník, obžaloba neokolonialismu i esejistické experimenty se mísí ve svobodné hře s obrazy natočenými na Super8. „Když pracujete s universem, napadají vás najednou způsoby pojednání jistých obrazů, jsou to představy toho, co původně ve filmu být nemělo. A v tom je svoboda nezávislých." Kidlat Tahimik