Nikdo neví, odkud ta žena pochází. Sedí na lavičce v parku a hraje na dětskou zobcovou flétnu. Říká, že je z Francie. Nemá peníze ani prostředky na živobytí, a tak jí doporučili, aby učila francouzštinu. Tak se stalo, že má dvě korejské studentky. Žena ráda chodí bosa a lehá si na kameny. A když se na to cítí, snaží se vnímat každý okamžik beze slov a žít život co nejrozuměji. Ale situace je pořád stejně těžká. Každý den se spoléhá na korejský alkoholický nápoj makgeolli, který jí poskytuje trochu útěchy.