Německý mladík Sven nastupuje náhradní vojenskou službu v polské Osvětimi – v místě, které je příliš úzce spjato s neblahým obdobím německé historie a kde Němce dodnes nemají v lásce.

Pro Svena stejně jako pro jeho vrstevníky, kteří navštěvují zdejší muzeum, je válka i koncentrační tábory dávná minulost, pro někdejšího vězně Stanisława Krzemińského, který lágr v Osvětimi přežil, je to nezhojená rána. Proto je pro oba tak těžké najít společnou řeč. A vlastně ji vůbec začít hledat... Vyrovnání s minulostí je téma, k němuž se vedle evropských tvůrců má potřebu vracet i nastupující generace německých filmařů.

Tento komorní příběh ovšem není z rodu filmů, jako byly Evropa, Evropa Agnieszky Hollandové, Pianista Romana Polanského či Člověk bez osudu Lajose Koltaie. Nabízí současnou osobní výpověď o tom, co zbývá z prožitého utrpení po více než půlstoletí, a zda jsme schopni ho pochopit a poučit se z něho. (MFF Karlovy Vary 2007)