Genderový iluzionista, jak si Lazlo Pearlman sám říká, si rád hraje s diváckým očekáváním a nebojí se jít s kůží na trh, a to doslova. Soutěž o předvedení nejlepšího falešného orgasmu, kterou Lazlo uvádí, plynule přechází do vážnějšího tónu, kdy Lazlo nechává rozehrát živou debatu o tom, co to znamená být ženou či mužem, a co leží v rámci této binarity v ambivalentním a velmi rozmanitém prostoru mezi. Ačkoliv v tomto dokumentu ani jednou nezazní slovo queer, performer, aktivista a akcionista, Lazlo se v podstatě snaží společně s participujícími diváky určitou definici vytvořit, rozrušit rigidní kategorie genderové určenosti a poukázat na to, že sebeidentifikace nemusí být jen negativním procesem, tedy odmítnutím všeho, co nejsme. Ačkoliv dokument staví na autentických reakcích diváků vypointovaných show, nechává nás nahlédnout i do Lazlova soukromí. Souhra obojího nutí diváka k zamyšlení o přirozenosti heteronormativní reality a nutkavé obsesi naší společnosti po kategorizaci obecně.Mezi