Tu sázku neměl Arthur uzavírat. Vsadit celé svoje úspory na to, že ze široko daleko nejhoršího mančaftu udělá za necelé dva měsíce mužstvo, které se bude moci v ragbyovém pohárovém finále postavit nejlepšímu, patnáct let neporaženému týmu, to není odvaha, ale čiré šílenství. Jenže po bitvě je každý generálem a člověk je křehká nádoba, které se občas zatmí před očima a nechá se dobře mířeným úderem pod pás vyprovokovat. Jako Arthur od svého dávného rivala Regea. Není tak hloupý, aby si to teď nedokázal uvědomit, což ovšem učinil poněkud pozdě. Správný chlap se však nevzdává bez boje. A Arthur si pořád ještě o sobě myslí, že chlap je.