Nahé tango je příběhem temné lásky a odehrává se v prostředí nevěstinců Buenos Aires, kde ostatně, jak praví legenda, tento tanec na počátku našeho století vznikl. Původní forma tanga má zřetelný sexuální podtext, je určitou "stylizací sadomasochismu", jak to formuloval americký novinář Albert Goldman. Teprve po svém rozšíření v Evropě i v severní Americe bylo tango ve svých figurách poněkud umravněno a zjednodušeno. Pro Schradera představuje určitou metaforu nezvladatelných citů a hlubokých vášní, jak je v té době na filmovém plátně představoval idol němé éry Rudolph Valentino. Němý film ostatně poskytl Schraderovi i výtvarnou inspiraci. Opulentní vizuální styl Nahého tanga má zřejmý předobraz např. v dílech Ericha von Stroheima a účes hlavní hrdinky, představované Mathildou Mayovou, je vědomou kopií účesu herečky Louise Brooksové. Jistě také není náhodné, že se na produkci filmu podílela známá kostýmní výtvarnice Milena Canonero.