Filmový esej o dohledu, klasických a postmoderních mechanismech, které ho vykonávají. Realizaci panoptikonu, dokonalého dohlížecího mechanismu, který popsal Jeremy Bentham v 18. století a rozvedl Michel Foucault, klasicky umožňovala vězení – zařízení, v nichž dohled byl společně s trestem hlavní funkcí – a aktuálně jej umožňují technologie, které jsou schopné monitorovat, ukládat a předvádět nebo databázovat takové údaje o lidech, jež je mohou identifikovat, odlišit a z nichž se dají vydedukovat lokalizace a načasování jednání. Přes konkrétní příklady řešení v různých zemích a zkušenosti s různými podobami dohledu budeme ve filmu stavět dokonalý postindustriální panoptikon.