Dánský filmař s afghánskými kořeny Nagieb Khaja se rozhodl, že natočí „skutečný“ Afghánistán. Idea byla na první pohled prostá. Svůj pohled na vlastní zemi měli Afghánci točit sami prostřednictvím kamer mobilních telefonů. Přístroje se dostaly do rukou farmářů, konstruktérů, zdravotní sestry i místního stařešiny. Syrové a hrubé záběry nabízejí překvapivou poetiku a neotřelý pohled na zuboženou zemi i její obyvatele. Zároveň přibližují i každodenní život a odkrývají obavy i svázanost tradicemi, se kterými se lidé musejí potýkat. Muži nesmějí filmovat své matky a sestry, ženy mohou natáčet jen své dvorky, protože se samy ven nedostanou. Blížící se střelba zahání kameramany do úkrytů a strach narůstá, když se v oblasti rozšíří zpráva, že se chystá sebevražedný útok.