Snímek Mraky odtáhly stojí na počátku Kaurismäkiho volné trilogie pojednávající o outsiderech, lidech na okraji společnosti, a o jejich hledání (a někdy i nalezení) cesty k osobnímu štěstí, které v režisérově pojetí nepředstavuje absolutní hodnotu. Do tohoto triptychu řadíme dále snímky Muž bez minulosti a Světla v soumraku. Ačkoli je možné zmiňované tituly postavit do řady s předcházejícími autorovými filmy zaměřenými na finskou realitu všedních dní (Stíny v ráji, Děvče ze sirkárny, Drž si šátek, Tatjano), to co jim vtiskuje punc odlišnosti a je výrazem Kaurismäkiho tvůrčího zrání, je gesto mírně nadějeplného spočinutí.

Vznik filmu Mraky odtáhly výrazně ovlivnila tragická událost, kterou pro filmový svět, ale i Kaurismäkiho původní autorský záměr znamenala předčasná smrt jeho oblíbeného herce Mattiho Pellonpää. Původně měl ztvárnit Nikandera, ústřední postavu filmu, což znalcům díla finského režiséra napovídá, že snímek byl plánován jako volné pokračování Stínů v ráji z roku 1986. Tento koncept byl nakonec zachován, nicméně centrální pozici zaujala žena, konkrétně Nikanderova družka Ilona, ztvárněná slavnou finskou herečkou Kati Outinenovou.

Ve filmu Mraky odtáhly se Ilona už neživí jako prodavačka, ale je číšnicí v restauraci. Žije s řidičem tramvaje Laurim, hraným dalším z řady Kaurismäkiho pravidelně obsazovaných herců Karim Väänänenem, v relativně šťastném vztahu, určovaném pravidelností a stabilitou. Z poklidu přebývání je vytrhne existenční tíseň, která se dostaví v souvislosti se ztrátou zaměstnání obou partnerů. A jelikož především Lauri z vrozené hrdosti odmítá svěřit se do péče státního sociálního systému, musejí hledat východisko z krize ve vlastních zdrojích.

Aki Kaurismäki má zjevně své postavy rád. Ty, které se pokorně a subtilně potýkají s příkořími života, určitě. Není se co divit, jsou součástí jeho samotného, jeho náhledu na svět prizmatem mezilidských vztahů. Většinou toho nevyslovitelného, co se mezi nimi rozprostírá. A možná i proto je tolik ticha v Kaurismäkiho filmech. O čem není možno mluvit, o tom se má mlčet! - Petr Pláteník.