Na rozdíl od většiny bollywoodské produkce jsou filmy Ritwika Ghataka dokonale propracované, pochmurné a často zkoumají témata spojená s rozdělením Indie v r. 1947. Tento jeho film se odehrává v uprchlickém táboře na předměstí Kalkaty v atmosféře těsně po nabytí nezávislosti. Je to zřejmě nejnavštěvovanější Ghatakův snímek, jehož komerční úspěch se shodoval s nástupem „nové vlny“ ve světové kinematografii – vstříc osobním příběhům a moderním vyprávěcím postupům.