Nikde nic, bílý prostor, muži v bílém a cosi zafačovaného od hlavy k patě. Je to objekt č. 3, monstrrum vytvořené ze 44 různobarevných lidských těl, takže když ho zbaví obvazů, uvidíme, že vypadá jako barevná skládačka sešitých kousků, od hlavy až k patě. Č.3 vytvořil vědec č. Rue Wakeman na objednávku vlády, konkrétně armádní skupiny, která si přála mít k dispozici vojáka-zabijáka, stroj, který se neptá a vraždí. Č.3 /přeje si, aby se mu říkalo Lazarus/ se v tomto smyslu nepovedlo, mluví, vnímá, čte, v hlavě mu probleskují osudové okamžiky několika z těch lidí, z nichž byl vytvořen. Přivedou mu psychiatryni Elisabeth, které začne důvěřovat a časem pochopí, že Elisabeth byla ženou vědce Texariana, který celý experiment začal, ale položil život za to, aby nebyl zneužit k válečným účelům. V laboratoři pochopili, že Lazarus se nepovedl a tvoří objekt č. 4, vraždící stroj. Lazarus uteče z laboratoře a navštíví pozůstalé po „svých“ mrtvých a snaží se je utěšit. Navštíví i Elisabeth, kterou zatím vyhodili z laboratoře a řekne jí, že ji má rád. Pak se Lazarus obětuje pro lidstvo. V laboratoři sebere dózu nervového plynu a zavře se v hermetickém prostoru s jedním vědcem a objektem č. 4, dózu rozbije. Protože zničil i veškerou dokumentaci, svou obětí zachrání lidstvo. V posledním záběru Elizabeth v detajlu sešívá jehlou kousky různobarevné kůže.