„Toto je příběh lodi." Touto replikou začíná režijní cesta Davida Leana, i když pro přesnost je třeba uvést, že se bez nároku na režisérský kredit už dříve podílel na několika filmech, a v tomto případě sdílel post režiséra s Noelem Cowardem. Respektive Noel Coward ho sdílel s ním. Snímek Moře náš osud byl totiž od počátku Cowardovým projektem, o čemž svědčí jeho role producenta, scenáristy, spolurežiséra, autora hudby a představitele hlavní mužské role. Jako přesvědčený odpůrce mnichovské dohody a lorda Chamberlaina cítil potřebu podílet se na válečném úsilí. Je ovšem ironií, že tak učinil právě na filmovém plátně, k němuž dlouhá léta cítil nedůvěru. Sofistikovaný, vtipný, světácký a otevřeně homosexuální autor divadelních her, herec a zpěvák si byl totiž vědom, jak němý film zatočil s jeho rafinovanými hrami, a navíc téma filmu (a jeho zamýšlená role velitele torpédoborce) bylo jeho veřejné imagi přímo protikladné. Téma snímku Moře náš osud se zrodilo během večeře, na níž lord Louis Mountbatten vyprávěl Cowardovi o potopení torpédoborce HMS Kelly, jemuž velel u pobřeží Kréty. Jak sám autor přiznal, o filmu skoro nic nevěděl, proto bylo potřeba jisté tvůrčí spolupráce, aby se jeho čtyřhodinový epický scénář dostal do podoby, kterou známe dnes. Kapitán Kinross a jeho muži na lodi Torrin statečně (a úspěšně) bojují s nepřítelem, jeden z náletů jejich plavidlo poškodí tak vážně, že se potopí. Hrstka trosečníků se přidržuje záchranného člunu a divák se ve flashbacích seznamuje jednak s příběhy jednotlivých námořníků, jednak s událostmi, které ztroskotání předcházely.

Moře náš osud je jednoznačně propagandistické dílo, které díky koncentraci talentů jak před, tak za kamerou dokázalo přežít a dodnes je skvělým příkladem vlasteneckého dramatu. Námořníci jsou tu líčeni jako lakoničtí muži, kteří bojují s přesvědčenou samozřejmostí a stejně jako jeden druhého si váží své lodi. Jejich vlastenectví je britsky neokázalé, jen občas kořeněné suchým vtipem či poznámkou. Soustředěním na několik postav získává snímek emocionální rozměr, jenž je dále obohacován záběry z „domácí fronty", kde na hrdiny čekají jejich věrné ženy, matky a přítelkyně. Tato rovina dokonale vyvažuje jinak silně dokumentaristické ladění filmu, které souvisí se silnou pozicí britského dokumentu ve 30. letech minulého století. Přestože je moře kombinací reálných záběrů a záběrů pořízených v ateliéru v nádrži, uchovává si snímek mimořádně autentický ráz (a to i přesto, že zvláštní efekty byly tehdy ještě v plenkách). K přesvědčivosti filmu jistě přispěl i fakt, že vedle herců (za povšimnutí stojí malá rolička Richarda Attenborougha coby zbabělého námořníka) mohl Coward obsadit místo komparsu skutečné námořníky, a to dokonce i z HMS Kelly.

Úspěch snímku nejen odstartoval režijní dráhu Davida Leana, vedl také ke vzniku produkční společnosti Cineguild, v níž Lean s Cowardem natočili ještě několik dalších filmů.