Absolventský film Karla Vachka. Dokumentární esej, který je napůl veselou, napůl útočnou hříčkou a zároveň parodií na „investigativní“ filmovou reportáž. Strážnické folklorní slavnosti, podporované tehdejší kulturní politikou, dávno ztratily vztah k autentickému folkloru. Ve filmu působí jako bizarní divadlo s takřka surrealistickými prvky, které Vachek umocňuje netradičními postupy (komentující titulky, zpěv, deklamace do kamery, hrané etudy, spojování reportáže s fikcí). Vzniká strhující filmová koláž, v níž vystupují figurky lidových bavičů, maléreček, kýčařů a kšeftařů, muzejníků i starousedlíků, konfrontovány s podivnou dvojicí „jednovaječných“ reportérů Karlem a Janem Saudkovými a jednou znuděnou herečkou – figurantkou.

Ti s osobitou ironií a vtipem ukazují smutnou pravdu. Přestože tehdy oficiálně zaznívalo volání po pravdivosti a osobním morálním angažmá, Vachek s filmem tvrdě narazil. Poté, co snímek vyvolal bouřlivé diskuse na festivalu v Karlových Varech, dlouho se nedostal do kin. Údajně jej zakázal sám prezident Novotný. Název filmu ironicky odkazuje k výroku sochaře Augusta Rodina, který při návštěvě Slovácka přirovnával tamní ztepilé ženy ke krasavicím starého Řecka.