„Když jsem byla malá, babička se o mě starala. Proto se teď starám já o ni,“ říká čtrnáctiletá Christel z Nizozemska. Její babičce Lien je osmdesát čtyři let, žije v domově s pečovatelskou službou a trpí stařeckou demencí. Christel ji chodí dvakrát týdně navštěvovat. Nikdy ale neví, v jakém stavu ji zastihne – zda ji babička alespoň na chvíli pozná, nebo jestli si vůbec vzpomene na něco z jejich společné minulosti. Stará žena a dívka přesto zažívají spoustu milých chvil při všedních činnostech, jako je péče o vlasy nebo vyjížďka na speciálním kole. Jejich vzájemná blízkost ukazuje, že láska překonává hranice nemoci i času.