Když František Hrubín napsal lyrickou hru Srpnová neděle, jako jeden z prvních v ní postihl se smyslem pro určitou hodnověrnost širokou škálu lidských povah, jak se vykrystalizovaly v prvním desetiletí komunismu - a její inscenace v Národním divadle dosáhla velkého uznání.

Jenže z filmového přepisu se vytratil jak jemný komediální nadhled, tak téměř bezprostřednost postřehů - naopak převzetí divadelní stylizace v přiblížení banálních konfliktů, v utváření postav, jejich rozmluvách i uvažování dnes vyznívá jako krajně rušivé. Nepomohlo ani zasazení příběhu do reálného prostředí jihočeských rybníků.