Celovečerní dokumentární bajka MÍR S TULENI pojednává o tom, jak se proměnila LIDSKÁ PŘIROZENOST na pozadí dvou příběhů. První tvoří osud lachtana Gastona, který se dle ředitele pražské ZOO stal "nejslavnějším zvířetem na této planetě" poté, co uplaval během ničivých povodní v roce 2002 až do Německa. Pražská ZOO Gastonovi, kterého adoptoval v čase největší slávy bývalý premiér Gross, postavila po smrti sochu.

Druhým příběhem, který se stal o 50 let dříve, je osud tuleně Odyssea, jehož odchytil na Sardinii milánský novinář, a jako mládě vypustil za přítomnosti filmových kamer do slavné kašny Di Trevi. Fotoreportér Patellani, přítel Federica Felliniho a specialista na filmové hvězdy, dostal za svůj čin pokutu. Nikoliv proto, že zabil tuleně, ale poněvadž znečistil vodu v kašně. Fellini se tím inspiroval pro film "Sladký život" a vymyslel pro takové novináře pojem "paparazzi" - ti, kteří ytvářejí "přirozenost" moderního člověka. Jak se změnil náš vztah ke zvířatům? Přírodní rezervace ve městě, akvaparky místo moří, lov tuleně s cestovní kanceláří na objednávku. Tuleň byl za dob Homérových nejrozšířenějším obyvatelem největšího biotopu Evropy: Středozemního moře. Dnes je opalování módou a tuleně vystřídali na plážích lidé. Tak se tuleni stali jedním z nejohroženějších savců Evropy.

Kde se budeme v budoucnu setkávat s divokými zvířat? Jak probíhá domestikace zvířat a co je to domestikace nás lidí? Odysseův příběh de facto zachycuje okamžik zmocnění se "přírody" člověkem, zatímco Gastonův příběh je symbolem útěku této "přírody" od člověka. Oba příběhy jsou si podobné v tom, že začínají odchytem zvířete a končí jeho smrtí. Lachtan Gaston zemřel, protože nepřežil návrat do přírody - zatímco tuleň Odysseus musel zemřít proto, že nepřežil pobyt v lidském světě. Filmová esej o tom, "kdy člověk přestává být Člověkem... a stává se tuleněm" se stane snad vůbec prvním českým celovečerním dokumentem s přírodopisnou tématikou, který bude uveden současně do našich a italských kin v listopadu roku 2007.