Chlapec Mikolka žije v malé železniční stanici na Bílé Rusi. Prožívá své dětství v době první světové války. Jeho největším přáním je stát se strojvůdcem. V roce 1916 projíždí stanicí car. Mikolka se chce dostat k carovi do vagónu, ale četníci ho chytí a potrestají. To je první trpká zkušenost s carským režimem. Postupně se mění Mikolkův život a nelze si už jenom hrát mezi vagóny. Mikolkův otec, topič, je zatčen a chlapec s matkou jsou vyhnáni z železničního vagónu, který jim sloužil za byt. Přichází revoluční rok 1917. Mikolkův otec je příslušníkem revoluční partyzánské jednotky a když je kraj obsazen německým vojskem, účastní se i Mikolka illegální práce a pomůže partyzánům při osvobozování vězňů a v konečných bojích zaskočí na lokomotivě za raněného strojvůdce a přivolá pomoc bojujícímu nádraží.