Česko má svého Jana Amose Komenského, Itálie má svou Mariu Montessori. Když v roce 1892 vstoupila do posluchárny lékařské fakulty římské university "La Sapienza", vzbudila všeobecnou pozornost. Byla vůbec první ženou-studentkou v celé historii fakulty. Nikdo tehdy netušil, že bude nejen první italskou lékařkou, ale že se stane i jednou z nejvýznamnějších osobností Itálie vůbec. Měla odvahu a systematičnost muže a vnímavost a citlivost ženy. V dosud mužském oboru psychologie tak přišla s revoluční myšlenkou respektovat osobnost dítěte a představit si svět z jeho úhlu pohledu. Když pak dokázala přivést skupinu retardovaných dětí ke státní zkoušce, kterou absolvovaly s lepšími výsledky, než děti z normální školy, začalo se mluvit o "Montessoriové zázraku". Její převratná metoda začala dobývat svět. Maria však nebyla jen nadšenou psycholožkou a pedagožkou. Měla svou lásku a ani ona jako kterýkoliv smrtelník nebyla chráněna proti zklamání a trápení.