Snímek Manifesto režiséra Juliana Rosefeldta z roku 2016 skládá hold proměnlivé tradici a literární kráse uměleckých manifestů a zároveň kriticky zkoumá roli umělce v dnešní společnosti.

Manifesto čerpá z textů psaných futuristy, dadaisty, členy hnutí Fluxus, suprematisty, situacionisty, vyznavači hnutí Dogma 95 a příslušníky dalších uměleckých skupin a také z úvah jednotlivých umělců, architektů, tanečníků a filmařů. Režisér Rosefeldt sestříhal a znovu poskládal třináct koláží, které pojednávají o uměleckých manifestech a skrze objektiv kamery předávají myšlenky tvůrců, jako jsou Claes Oldenburg, Yvonne Rainer, Kazimir Malevič, André Breton, Sturtevant, Sol LeWitt, Jim Jarmusch a další.

Tyto „nové manifesty“ se pak prostřednictvím držitelky Oscara Cate Blanchett proměňují v moderní výzvu k akci. Herečka se zde vtěluje do třinácti různých postav, mezi nimiž najdeme například učitelku, loutkářku, hlasatelku zpráv, dělnici v továrně nebo muže bez domova, a v neočekávaných kontextech vdechuje nový život proslulým i méně známým slovům uměleckých prohlášení.

Rosefeldtův film odhaluje performativní složku a politický význam těchto manifestů. Texty vznikaly obvykle v záchvatu mladického rozhořčení a vedle vyjádření touhy změnit svět prostřednictvím umění zároveň představují ozvěnu hlasu své generace. Manifesto zkoumá působivou naléhavost těchto historických prohlášení, jež kdysi s vášní a přesvědčením sepsaly skupiny umělců, a nastoluje otázku, zda jejich slova a pocity odolaly plynutí času. Mají univerzální platnost? A jaký posun nastal v dynamickém vztahu mezi politikou, umění a životem?