V popředí příběhu je Robert Eroica Dupea, jenž hodil za hlavu svoji velmi slibnou kariéru koncertního pianisty a pracuje jako pomocný dělník na naftových vrtech v Kalifornii. Žije "na hromádce" s Rayette, která pracuje jako číšnice v bistru. Když Robert uslyší od sestry, že otec je těžce nemocný, vydává se domů, aby jej navštívil, a Rayette vezme s sebou. Tam je Robert znovu konfrontován s bohatstvím a životním stylem své kulturní rodiny, které se na čas zcela zřekl.

Působivost a nezvyklost snímku je namíchána již ve scénáři, na něm spolupracovala Carole Eastman společně s Bobem Rafelsonem. Napsali silný příběh o hledání identity, s řadou komických i tragických momentů, jenž překvapil charakterově rozporuplnými hrdiny a nekonvenčními dialogy. Při realizaci za kamerou stál tvůrce maďarského původu László Kovács, jenž rovněž nasnímal Bezstarostnou jízdu, a stal se jedním z nejlepších kameramanů své doby. Ten vytvořil místy až surrealistické obrazy naftových polí či "tichem všepohlcující" krajinu v okolí rodinného domu Dupeových.

Malé životní etudy sice nakonec ze čtyř nominaci nezískaly ani jednoho Oscara, Jack Nicholson jako Robert Dupea tu ale potvrdil skutečně výjimečné herecké chameleonské" schopnosti i to, že je filmová hvězda první velikosti. K silným, nezapomenutelným momentům snímku patří například dokonalou absurditou nabitá scéna kuřecího salátu", který si objednává Robert u neochotné číšnice v restauraci, stejně jako jeho smutkem a melancholií prodchnuté bravurní "pianové sólo" na jedoucím náklaďáku mezi auty na přeplněné silnici.