Na plátně se vystřídají nesourodé estetické kvality animace komiksové grafiky, kýčovitě aranžovaná zákoutí z hollywoodských romancí, kašírované dekorace rozmanitých prostředí, scény, které vypadají jako autentické záznamy, a navíc ještě přehnaná barevnost a prudké zvraty v tempu líčení. Totéž lze říci o vypravěčských stylech, oscilujících mezi melodramatem, muzikálem, kvazidokumentem a kousavou ironií, takže film působí jako křiklavě poskládané leporelo na téma životních otřesů jedné vnadné blondýny.

Drama hrdinky Gillian Guessové odhaluje režisér postupně a základním stanovištěm pro výpravy do různých časových rovin je mu bizarní a bombasticky nevkusná kulisa televizního studia, kde se Gillian bez zábran účastní jakési pornotalkshow. Dominující je ve filmu zjevně poněkud zjednodušující psychoanalytický vzorec, jenž vede ke zjištění, že Gillianina vyzývavost a na odiv stavěná obscenita je jen reakce na rány utrpěné v dětství a dospívání.