Je tvrdohlavá, bojovná a komplikovaná osobnost, ale když chce, tak je i vtipná a okouzlující. Ve svých 96 letech je Miriam Weissensteinová jen o čtyři roky mladší než město Tel Aviv, kde po odchodu z Československa žila už od roku 1921. Život v Tel Avivu a jeho proměny zachytil na výjimečných fotografiích její manžel Rudi. Miriam i po jeho smrti stále pracuje v jejich fotografickém studiu, které vede spolu s vnukem Benem. Rudiho „Photo House“ tvoří součást kulturní paměti města i státu, přesto má podlehnout developerským plánům. „Starosta chce zbourat můj obchod. Podepište petici, aby odešel do důchodu,“ baví Miriam dav návštěvníků, kteří si u příležitosti stého výročí města přišli koupit fotografie. Ben s pomocí svého partnera posílá dědečkovo umění na výstavy do Evropy a za téměř stoletou babičku vede boj s radnicí. Ačkoliv občas musí bojovat i s urážlivou Miriam samotnou, snaží se překonat rozkol, který mezi nimi nastolila rodinná tragédie. Mimořádně podmanivý film o rodině, paměti a odpuštění těží především z vtipných slovních výměn mezi babičkou a vnukem.