Miguelitovi je osmnáct, právě opouští nemocnici s dlouhou jizvou a s výtiskem Dantovy Božské komedie. Od té doby, co tuhle knihu přečetl, ví, že chce být spisovatelem. Zatím je ale léto a Miguelito se schází u bazénu s Babirusem, který má rád bojová umění, s Pakem, jehož otec je boháč, s malým Mortallem a s Luli, která sní o dráze tanečnice. Když léto skončí, parta se rozprchne na všechny strany a také románek s Luli pro Miguelita končí.

Oba mladí lidé dospěli. „Můj film je o přechodu z doby dospívání k dospělosti,“ říká Antonio Banderas. „Sny mého mládí byly daleko skromnější, než byl potom můj život. Vždycky jsem chtěl být divadelním hercem, a ne hvězdou. Neztratil jsem nic z té energie, která mne kdysi pudila odejít z Malagy. Vzpomínám si dodnes přesně na ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že jsem se změnil. Kdybych se někdy vrátil do Malagy, bude to v kůži jiného člověka.“ Letní déšť byl uveden v sekci Panorama na Berlinale 2007 a získal tu cenu Europa Cinemas Label.