Pokud byla jedním z hlavních impulzů pro natočení filmu Leningradští kovbojové dobývají Ameriku touha konfrontovat osobitý parodický projev finské kapely s místy a kulturou, reprezentujícími jeden z inspiračních zdrojů jejich tvorby, tak v případě tohoto snímku jde o víc než jen o hudbu. Aneb jak to může dopadnout, když se potká Mojžíš s Marxem, soše Svobody byl ukraden nos a do celé věci je zapojena CIA…

Stejně jako v předcházejícím snímku je i v případě filmu Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše zachován základní konstitutivní prvek cesty přes velké území. Tentokrát se značná část ovšem odehrává v Evropě. Vedeni Mojžíšem, v něhož se po prozření na poušti proměnil manažer kapely Vladimír, zakoušejí extravagantní hudebníci už pouze trudnost života potulných muzikantů. Zvláště když si Mojžíš nejen zachoval Vladimírův hrubý kapitalistický utilitarismus, ale ještě jej doplnil o účelně praktikovaný náboženský fanatismus. V ironickém, až fraškovitém podání Mattiho Pellonpää jsou touto cestou (v Kaurismäkiho filmografii snad nejpříměji) napadány dvě stěžejní ideologie udávající ráz západní společnosti.

Jako u všech filmových projektů vzešlých ze spolupráce Akiho Kaurismäkiho s Leningradskými kovboji ani zde neočekávejme dodržování základních vyprávěcích konvencí. V tomto snímku se ještě intenzivněji vše odehrává buď proto, aby se odbylo jedno z nezbytných hudebních čísel titulní kapely, nebo aby se děj (rozuměj muzikanti na své vytyčené cestě) posunul dál. Navzdory tomu, že Kaurismäki zachovává při líčení prostředí a atmosféry barů či tanečních sálů v různých evropských zemích aspoň v obrysech národní esprit, vyznění předkládaných scén v celku ale podléhá pro finského režiséra příznačné stylizaci, vyznačující se statičností a melancholií.

Leningradští kovbojové zavítají mimo jiné i do České republiky, a tak místní diváci dostanou příležitost zjistit, jak Aki Kaurismäki nahlíží na náš národ. Autor tohoto textu se setkal i s názorem, že Finové a Češi toho mají docela dost společného. Vstřícný vztah k alkoholu určitě. S přístupem k humoru to bude už komplikovanější…

Petr Pláteník (Letní filmová škola)