Tento dokument je dobrosrdečným a optimistickým pohledem na duševní nemoci a lidskou laskavost. Larrymu Selmanovi je 59 let a je mentálně zaostalý. Chápe, že soucit znamená být laskavý k lidem, ale neví, co znamená slovo „včera“. Žije sám se dvěma kočkami a psem v malém bytě v Greenwich Village v New Yorku. Jeho 82letý strýc Murray je jediným příbuzným, kterého Larry má a který se o něj stará, jak nejlépe umí. Larry je ve svém okolí známý, neboť z vlastní iniciativy vybírá peníze na charitu.

Ačkoli sám žije z 10 dolarů na měsíc a z jídla, které pro něj připravuje strýc, získá každoročně tisíce dolarů na dobročinné účely. Režisérka Alice je jednou z Larryho sousedek. Spolu s několika dalšími sousedy začala mít strach, že až strýc zestárne, nebude se o Larryho mít kdo starat a bude hrozit nebezpečí, že se z něho stane bezdomovec. Sousedé se domluví a vytvoří fond ekonomicky zajišťující Larryho po zbytek života. Dokument plný vřelosti a humoru ukazuje, že duševní nemoc nemusí omezovat plnohodnotný a užitečný život plný přátel a lásky. Navíc je důkazem toho, jak dobrota a soucit jednoho člověka mohou vyvolat podobné postoje i u dalších lidí.