Johanka je mladá žena, která si zařídila kavárnu s názvem Laputa. Johanka má velké pochopením pro ty, které chce mít ráda. Těch, kteří se o její účast ucházejí, je celá řada. Básník Miki; bezprostřední, ale do sebe zahleděný Merlot; truhlář a utajený sochař, otec mladé rodiny a strážce bezpečí Šimon; muzikou nadšený a sexem zmatený Kokos; utopista Tony. A dívky – Andy, která si nedělá starosti se svou postavou, a Bára, která by ráda zpívala, ač neumí.

Jako by se v Johančině kavárně, kterou zbudovala a vede, scházely v postavách přátel obrazy generace. Každý s nějakým svým nápadem a s nějakou svou potřebou a s nějakým svým sobectvím. Johanka je všech a se všemi, a přece je sama a v nejistotě. Stačí jí její ostrov, stačí si ona sama k pocitu úplnosti? Ke štěstí? Ani rodina, matka a babička, ani její zrcadlová a zcela jiná sestra Niko to za ni nevyřeší. Snad vracející se láska Felix, který umí přemalovat stěny, sehrát kapelu a zase zmizet? Před Johankou je bezbřehý prostor dospělého života a Johanka zkoumá, co si v něm počít.

Filmové vyprávění je pestré, postavy mají každá ohraničený charakter a svůj vlastní malý příběh. Kavárna Laputa, prostředí plné věrohodných detailů a událostí, je zároveň experimentálním polem uvnitř Johančiny duše. Vládne tam upřímnost, otevřenost a tichá obava.