Film se noří do intimního prostoru jedné rodiny v okamžiku největší křehkosti, po ztrátě matky a manželky. V tomto citlivém období se zármutek neprojevuje jen skrze slzy nebo mlčení, ale nabývá znepokojivé podoby ve chvíli, kdy do domácnosti vstupuje obrovská vrána. Není to pouze symbol nebo metafora, ale živoucí přítomnost, která je temná, nejednoznačná a neodbytná.