Krásný letní den. Zahrada. Terasa. Muž a žena sedí u stolu pod stromy, okolo nich proudí lehký, letní vánek. V nekonečné dáli, za rozlehlou plání, se rýsuje silueta Paříže. Rozhovor začíná. Mezi ženou a mužem křižují otázky i odpovědi. O sexuálních zkušenostech, o dětství a vzpomínkách, o podstatě léta, o rozdílech mezi mužem a ženou, mezi ženskou perspektivou a mužským vnímáním. V domě přiléhajícím k terase sedí spisovatel představující si tento dialog a píše. Nebo je to naopak? Je možné, že mu ve skutečnosti dvojice z terasy diktuje tento dlouhý, závěrečný rozhovor mezi mužem a ženou a Nick Cave mu k tomu hraje na piano?

Wim Wenders (Nebe nad Berlínem, Paříž, Texas) natočil tento komorní příběh podle divadelní hry svého přítele, dramatika Petera Handkeho (Město Andělů, Nebe nad Berlínem), jejíž podtitul zní „Letní dialog,“ ale spíše je to souboj mezi mužem a ženou, který se skrývá pod slupkou slovní hry na otázky a odpovědi, jež má jedno hlavní pravidlo a to bezpodmínečnou poctivost.

Snímek Krásné dny v Aranjuez Wenders natočil ve 3D verzi. Tuto technologii si již vyzkoušel v tanečním dokumentu Pina a nyní ji tvůrčím způsobem využívá k záznamu dialogu odehrávajícím se v omezeném prostoru a dává nám tak příležitost být jeho součástí, přímým účastníkem.