Chudí, ale přesto spokojení manželé velmi toužili po děťátku, a když žena otěhotněla, zdálo se, že už jim nic nebude chybět. Cestu jim však zkřížila zlá čarodějnice, která ženu očarovala, a ona od té chvíle měla neukojitelnou chuť na polní salát, kterému se říká Locika. Ten však rostl je, v zahradě čarodějnice, a tak tam muž denně pro salát chodil. Jenže čím víc ho žena snědla, tím větší chuť měla, a tak se radost z chaloupky brzy vytratila. Jednoho dne muž našel zahradu zavřenou a na jeho volání nikdo neodpovídal. Když viděl, jak jeho žena bez salátu strádá, do zahrady se vloupal. Čarodějnice ho však přistihla a byla by ho zahubila, kdyby jí neslíbil své dítě. Holčičku, která se narodila, pojmenovala Locika a vychovala ji jako vlastní. Když jí bylo dvanáct, svedla ji náhoda s mladým princem, jenže vše hezké, co spolu prožili, Locika draze zaplatila. Čarodějnice ji totiž zavřela do vysoké věže, a vždy když se k ní chtěla dostat, zavolala: „Lociko, Lociko, spusť své vlasy.“

Dívka vzala kouzelný hřeben a rozčesala si zlaté vlasy do takové délky, že je mohla spustit z okna jako provaz. Vyrostla v krásnou mladou ženu, zatímco na zámku vyrostl princ v pohledného mladíka, kterého se rodiče marně snaží oženit. Žádná z princezen se mu nelíbí. Až jednoho dne zaslechne v lese zpěv Lociky, sleduje čarodějnici, a když odejde, stejně jako ona se dostane do věže. Locika je sice pod vlivem kouzla zapomnění, ale láska je silnější a ona si na prince vzpomene. Nedokáže však opustit věž, a tak čarodějnice zjistí pravdu. Počíhá si na prince, oslepí ho, shodí z věže a Lociku zavleče do lesa. Láska je však silnější než všechny úklady...