V souvislosti s dílkem téměř stoletého Oliveiry se dá mluvit o postmodernismu, intelektuální hříčce, buñuelovské zlomyslnosti, absurditě i úvaze o neúhybné logice lidského života. V režisérově fantaskní vizi se zestárlá hrdinka Buñuelovy Krásky dne po osmatřiceti letech náhodně potkává s dávným přítelem svého muže. Kdysi po ní velmi toužil, ale ač se snadno oddávala různým milencům, právě jeho odvrhla. Po mnoha pokusech ubránit se schůzce žena nakonec svolí ke společné večeři. Oba doufají, že se dovědí tajemství toho druhého. Michel Piccoli a Bulle Ogier jako by do rolí promítali svou vnitřní sílu i nostalgii stáří, uzavřené prostory elegantních interiérů připomenou fantaskně klaustrofobní světy četných Buñuelových filmů.