Jízdní kolo bylo odnepaměti symbolem Pekingu. Ačkoli dnes již nemá tak zásadní roli, jako v době před tím, než se Čína otevřela tržní ekonomice, ale nadále pro řadu lidí představuje zdroj obživy i znak společenského statutu. Snímek ověnčený cenami ve dvou kategoriích na berlínském filmovém festivalu vychází z čínské reality a spojuje ji s inspirací klasickým dílem italského neorealismu Zloději kol (1948). Podobně jako ve filmu Vittoria De Sicy představuje krádež bicyklu začátek cesty, během níž postavy projdou různými vrstvami společnosti a prostřednictvím rozličných peripetií před zraky diváků vyvstane obraz místa dění. Na rozdíl od sociálně agitačního italského snímku zasazeného do Říma v době po druhé světové válce se Kolo v Pekingu odehrává v moderní době a ukazuje čínskou metropoli z pohledu mladé generace. Hlavními hrdiny vyprávění jsou dva mladíci - jeden pochází z vesnice a v Pekingu se živí jako poslíček, zatímco druhý je ze středostavovské rodiny a ve městě chodí do školy. Režisér Wang Xiaoshuai bývá řazen k tzv. šesté generaci čínských filmařů. Ta představuje poslední etapu v generačním členění čínských tvůrců a přelom mezi organizovaným filmovým aparátem a bujícím tvůrčím prostředím tržně orientované společnosti.

Jedná se o režiséry, kteří vystudovali Pekingskou filmovou akademii a první díla vytvořili začátkem 90. let. Na rozdíl od estétsky zaměřených filmařů páté generace jako Zhag Yimou či Chen Kaige se zaměřovali na každodenní realitu. Snažili se poukazovat na témata spojená s proměnami společnosti v tehdejší Číně, kde se spojovaly počátky bující ekonomiky s paradoxy stále platného komunistického řízení.