Střihový propagandistický film, který na samém konci nacistické okupace obhajoval vřazení Čech a Moravy (nikde nepadne termín "protektorát"!) do velkoněmecké říše, nebyl nikdy uveden do tuzemských kin, protože válka mezitím skončila. Režisér Miloš Cettl se pokouší nacistické Německo prezentovat jako průkopníka nových sociálních pořádků, Hitler se stává mírotvorcem, který pozdvihl dělnickou třídu, zasloužil se o hospodářský rozvoj i všestranný rozvoj kultury.

Protože předválečné Československo se mělo stát nástupištěm bolševických hord proti Německu, muselo Německo vzít toto území pod svou ochranu. České země se vrátily tam, kam odjakživa patřily. České dělnictvo, které vinou předchozího "demokratického" režimu žilo v bídě, si polepšilo, když pochopilo, že poctivě pracovat pro Říši se vyplácí. Také na území Čech a Moravy se uskutečnily velké stavby. Nacistická správa, kdy německý voják ochraňoval české obyvatelstvo, zvláště pak děti (jak dokládá i jakási knižní publikace), se zasloužila rovněž o rozkvět české kultury, Hácha s Goebbelsem dokonce společně navštívili Prodanou nevěstu v Národním divadle.

Pompézní komentář označuje nacismus za národně socialistickou revoluci, která člověka osvobodí a setře stavovské rozdíly. Dosud chudým umožní to, co si mohli dovolit jen bohatí, všeobecně dostupné jsou ozdravovny, sportování i kvalitně strávená dovolená. Znějí frázovité formulace, dobře známé ze stalinistických výpovědí - o tom, jak se zlepšuje životní úroveň, jak kvete péče o pracujícího člověka, že rostou díla míru (mosty, dálnice, přehrady), že se roztáčejí kola průmyslu. Že teprve, když je o dělníky dobře postaráno, mohou radostně žít a pracovat. Komentář průběžně zdůrazňuje kontrast mezi pokojným, vskutku mírovým životem v českých zemích, zatímco jinde v Evropě zuří válka. Tento ústřední motiv je podpořen obrazovými konfrontacemi válečných výjevů s idylickým poklidem. Vidíme české lidi při práci na poli i v továrnách, při odpočinku i zábavě, vidíme dětské hry. A do těchto šťastných výjevů opakovaně vnikají obrazy zmaru, rozbořená města, nekonečné kolony běženců, hladové děti, o něž se nakonec stará jedině německý Červený kříž. Aniž by to bylo přímo vyřčeno, film dává na srozuměnou, že zničen bude každý, kdo se Německu postaví na odpor. Vina je ovšem dávána světovládné Anglii, kterou se mnohé evropské státy nechaly ovlivnit. Německo se navíc stylizuje do role zachránce Evropy před asiatskými hordami z "bolševického ráje". Výjevy z Ruska i z výstavy uspořádané v Praze přesvědčují jak o hrozné bídě tam panující, tak o masovém vraždění rozpoutaném bolševiky (což se dosti blížilo realitě, avšak ve stěží přijatelném kontextu osvobozenecké nacistické mise).

Ačkoli začátek roku 1945 (komentář výslovně zmiňuje šestý rok války) již signalizoval hroutící se moc nacistické říše, Kolesa dějin zdůrazňují samé vojenské úspěchy, pod drtivými nápory německých armád ustupoval každý nepřítel, zvláště pak ruský. Příznačná je naprostá bezkonfliktnost a přímočarost zvoleného pohledu: Rusko, Anglie i Amerika jsou označeny za židovské. Zcela vypadla nežádoucí minulost (ani jednou nepadne jméno Masaryka či Beneše), mlčením se přechází jakékoli hnutí odporu včetně atentátu na Heydricha. České obyvatelstvo je prezentováno jako spokojené, vědomé si klidu, který zásluhou Říše má. Však také mohutná shromáždění na důkaz věrnosti režimu, která zalila největší náměstí, svědčí o shrbených zádech, výslovně pak mrazí z velkolepých tělovýchovných slavností, při nichž řeční ministr Moravec, spojující osudy Čech a Moravy s osudy Říše.

Když znějí tóny české hymny Kde domov můj (i za okupace přetrvala Škroupova melodie jako oficiální hymna), početné obecenstvo v ochozech vstává a zvedá ruku k nacistickému pozdravu. Tento okamžik nepochybně patří k nejotřesnějším dokladům o servilitě obyvatelstva. Postupně vnikají do nabádavého vyprávění sentimentální rysy, v citovém vydírání získávají důležité místo děti: jako šťastná budoucnost národa, děti v rodinném bezpečí, hrající si, bezstarostně slavící Vánoce - i jako nevinné oběti barbarských anglických náletů. Barbaři, ať již tvořeni bolševickými asiatskými hordami nebo židovskými spiklenci usilujícími ovládnout svět, totiž nemají slitování s nikým a jejich jediným cílem je rozvrat - bylo by tudíž pošetilé očekávat, že by někomu chtěli pomoci. Jedinou zárukou šťastné a spravedlivé budoucnosti je národně socialistické Německo, které svou krví zachrání Evropu před valící se bolševickou pohromou. Film završuje výzva k českému dělníku, aby pro německé vítězství pracoval stejně zodpovědně, jak německý voják bojuje.