Panter Baghíra najde při své každodenní procházce džunglí v rozbité loďce opuštěné děťátko. Nejbližší lidské obydlí je vzdáleno mnoho dní cesty a bez mateřské péče je dítě odsouzeno k záhubě. Baghíra se proto děťátka ujme. Desetkrát nastaly deště a desetkrát zase ustaly. Žádné "lidské štěně" není možná šťastnější, a přece Baghíra ví, že se jednoho dne bude muset Mauglí vrátit k lidem... Jedné noci se vlčí stařešinové sešli na poradní skále. To proto, že se po deseti letech do džungle vrátil tygr Šírkán, známý svou nenávistí k lidské smečce. Vlčí rada rozhodne, že se chlapec musí bezodkladně vrátit k lidem. Panter Baghíra ho má dopravit do vesnice.
Mauglí se však nechce rozloučit se svými zvířecími přáteli a chce zůstat v džungli. Při cestě pralesem se Mauglí spřátelí s hravým medvědem Balúem, který ho učí, jak se má bránit v boji se zvířaty i jak se má těšit ze života. Baghíra ví, že Mauglí se musí co nejrychleji dostat z džungle, neboť tygr přichází. Mauglí se ale Šírkánovi postaví: i když je ještě malý, nebojí se ho, nebude před ním utíkat. Chopí se hořící větve a bije tygra hlava nehlava. Šírkán se bolestí a strachy raději odplazí. Všichni se radují. Mauglí slibuje, že teď už je nic a nikdo nerozdělí. Vracejí se do nitra džungle, když tu chlapec zahlédne u řeky holčičku nabírající vodu. Mauglí je okouzlen. Chce si ji prohlédnout a vůbec nepozoruje, že se vzdaluje svým kamarádům a následuje dívenku až do vesnice. Baghíra ví, že se to muselo stát. Balú neví co má říct, vždyť věřil, že z Mauglího bude jednou báječný medvěd...