Fellini se v tomto dokumentárním eseji vyznává z obdivu vůči světu klaunů, ale přitom nezastírá osobní výpověď, která prolétne až do režisérova dětství. Fellini obchází zestárlé klauny, kteří vzpomínají za zašlé časy, kdy byli v rozkvětu sil, ale také zde vystupuje mladá generace, plná odhodlání pokračovat nejen v tradicích, ale také hledat nové cesty - třeba přes filmovou kameru jako v případě Pierra Etaixe, jenž se přiženil do slavné klaunské rodiny Fratelliniů.