Počátkem 70. let nastoupila v rumunské kinematografii nová generace, jíž se zpočátku říkalo „povodňová" (generaţia inundaţiei) podle prvního díla, kolektivního dokumentu o záplavách z května 1970 Apa ca un bivol negru (Voda jako černý...

Popis

Počátkem 70. let nastoupila v rumunské kinematografii nová generace, jíž se zpočátku říkalo „povodňová" (generaţia inundaţiei) podle prvního díla, kolektivního dokumentu o záplavách z května 1970 Apa ca un bivol negru (Voda jako černý buvol) . Nejvýznamnějšími příslušníky této auteurské vlny byli Mircea Veroiu, Dan Piţa, Stere Gulea, Dinu Tănase, dále kameramani Iosif Demian a Nicolae Mărgineanu, kteří pak přešli k režii. Později se připojil Mircea Daneliuc.

Mircea Veroiu a Dan Piţa debutovali čtveřicí souběžně natočených černobílých filmů podle raných povídek spisovatele, novináře a řeckokatolického kněze Iona Agârbiceanua (1882-1963). Do prvního snímku Kamenná svatba zařadili melancholické povídky Fefeleaga a Na svatbě , zatímco další dvě - akční Mîrza a hororová Truhla - spolu tvoří následující film Zlato v horách (Duhul aurului , 1974). Veroiu a Piţa ho dokončili z již natočeného materiálu o dva roky později (náklady prvého filmu činily necelé 3 miliony lei, druhý byl pořízen za jedenáctinu této částky, neboť šlo fakticky jen o postprodukci).

Povídky se odehrávají ve společném prostoru, kde lokace, postavy, motivy i rekvizity (houpačka, bílý kůň, krčma…) přecházejí z jedné do druhé. V duchovním a symbolickém smyslu jde o prostor „mioritický" - podle lidové balady Jehnička (Mioriţa ), z níž někteří intelektuálové odvozovali podstatu rumunské spirituality: fatalismus, odevzdanost osudu, splynutí s přírodou. Zatímco Veroiuovi je blízký lyrický živel, Piţovo vyprávění inklinuje k epice. Dílo se natáčelo v hornické obci Roşia Montana a jejím okolí, kde byla nedávno za účasti zahraničního kapitálu obnovena těžba zlata. Děj komentuje sugestivní zpěv rockového zpěváka Dorina Livia Zaharii, jenž se před kamerou objeví v drobné roli muže s gramofonem a v jedné chvíli propůjčí hlas postavě dezertéra. Poezii tragického světa vykresluje mistrovská černobílá kamera Iosifa Demiana, inspirovaná estetikou němé kinematografie.

Každý ze snímků zhlédl v rumunských kinech milión diváků, byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů a zakoupeny mimo jiné do československých filmových klubů a do Muzea moderního umění v New Yorku. Kamenná svatba patří do desítky nejlepších rumunských filmů všech dob.